Skleněná vata patří do kategorie skelných vláken, která zahrnuje skelnou vatu.
Skleněná vlákna lze podle tvaru a délky rozdělit na vlákna souvislá, vlákna s pevnou{0}}délkou a skelnou vatu; podle složení skla je lze rozdělit na skleněná vlákna -bez alkálií, chemická -odolná, vysoce-alkalická, středně -alkalická, s vysokou-pevností, s vysokým modulem pružnosti a -odolná vůči alkáliím (-odolná vůči alkáliím) skleněná vlákna.
Hlavními surovinami pro výrobu skleněných vláken jsou: křemenný písek, oxid hlinitý a pyrofylit, vápenec, dolomit, kyselina boritá, soda, Glauberova sůl, fluorit atd. Výrobní metody jsou zhruba rozděleny do dvou kategorií: první je přímo vyrábět vlákna z roztaveného skla; druhým je nejprve vyrobit z roztaveného skla skleněné kuličky nebo tyčinky o průměru 20 mm a poté je různými způsoby zahřát a přetavit na velmi jemná vlákna o průměru 3 až 80 μm. Nekonečně dlouhá vlákna tažená metodami mechanického tažení přes desky ze slitiny platiny se nazývají kontinuální skleněná vlákna, běžně známá jako dlouhá vlákna. Nespojitá vlákna vyráběná válci nebo prouděním vzduchu se nazývají skleněná vlákna s pevnou-délkou, běžně známá jako krátká vlákna.
Skleněné vlákno se dělí do různých tříd podle složení, vlastností a použití. Podle standardních předpisů jsou skleněné vlákno třídy E běžněji používané a široce používané v elektroizolačních materiálech, zatímco skleněné vlákno třídy S- je speciální vlákno.
